O potopě

Hudba: tradicionál / Text: Jan Hučín

Jednou řekl Pán: "Svatý Petře, vstaň!
Vyrazíme čistit chlív.
Stále drzejší je lid vezdejší,
už to není jako dřív.
Brnknu Noemu, no a řeknu mu:
Noe postav velkou loď.
Trochu spláchnu zem, tak tu práci vem
a se mnou na to pojď!"

První kráčí statný hroch,
za ním, jak to známe dnes,
jako zvon dupe slon,
potom kočka, kachna, pes.
Klokan, vrána, kozoroh,
blecha, pavouk, šváb a kos.
Loď se zavírá, mládě tapíra
dělá z přídě dlouhej nos.

Dole už je prám, nahoře si sám
Hospodin láhev vzal.
Obešel to pak a kdejakej mrak
si do ní vyždímal.
Lidi netuší, houstne ovzduší
nad modrou oblohou.
Bůh se navrací, flašku obrací
a mocně volá: GO!

První kráčí...

V zimě i v horku spustí "ponorku",
když je někde zvířat moc.
Tak se mohlo stát, že se začal rvát
s holubem tuhle noc
černý krkavec - takže, jasná věc,
Noe oba vyhnal ven.
Druhý někde chcíp, holub dopad líp,
přiletěl hned příští den.

První vylez statný hroch,
za ním, jak to známe dnes,
jako zvon dupe slon,
potom kočka, kachna, pes.
Klokan, vrána, kozoroh,
blecha, pavouk, šváb a kos.
Všechno začíná, mládě delfína
dělá z vody dlouhej nos.

Poučení toť, že je vždycky loď
po ruce dobré mít.
Když si přihasí špatný počasí,
dá se do zoo hned jít.