English
English
Napsali o nás

Napsali o Pětníku

NapsaliMiloš Keller, Folktime, Mezinárodní finále Porty z rychlíku

zveřejněno 02.08.2010, vloženo 03.08.2010

(...)Pětníku se zdánlivě těžko pak získávala pozornost publika se svým acapellovým repertoárem, ale ukázalo se, že se jim to podařilo na sto procent a za svůj výkon získali diváckou Portu. Trošku jsem se bál, že nasadili moc složité písničky pro prostor a publikum letního kina, ale mýlil jsem se a jsem rád.

NapsaliMarcela Voborská, Portýr festivalový č. II. , Názor poroty na páteční soutěž

zveřejněno 26.06.2010, vloženo 25.07.2010

Pětník... nezklamal. Profesionální projev, pokora, dokonalá souhra (snad právě pro tu pokoru), ladící, vypracované vokály a aranže. Jistě jeden z adeptů na letošní Portu.

NapsaliKlokan, Folktime, Řevnice ze všech stran

zveřejněno 14.07.2010, vloženo 18.07.2010

Honza Hučín už po několikáté oprášil své vokální sdružení Pětník a tentokrát mi padl do noty. Písně Pětníku nejsou tak "efektní za každou cenu", jak se mi zdálo dříve, a na druhou stranu nejsou jen o akademickém souzvuku čtyřech hlasů. Zkrátka mě bavily a zaujal mě i rozsah repertoáru od J+V+W přes Samsona a další až třeba k Yo Yo Bandu.

NapsaliMiloš Keller, Folktime, Řevnice z rychlíku

zveřejněno 13.07.2010, vloženo 18.07.2010

Soutěžící Pětník zůstává vokálně dokonalým, ale pořád projevově akademickým, jakkoliv zařadil tentokrát více písní odlehčených či dokonce veselejších. Detailní propracovanost aranží hlasů je ale stále dostává do jakési důstojně chladné pozice.

NapsaliVladimír Vlasák, Portýr - festivalový, č. 3, Nadějných vystoupení odezněla řada

zveřejněno 27.06.2010, vloženo 27.06.2010

(...) Hned první soutěžní kapela Pětník dokázala vystavět barevné vokální harmonie, i když by svá aranžmá mohla více rozvíjet. (...)

NapsaliMiloš Keller, Folktime, 44. Portování, podruhé ve st. Stodůlkách

zveřejněno 28.04.2010, vloženo 29.04.2010

Pětník má výhodu, že nemůže nic zkazit ve hře na nástroje – vystupuje a capella. Znovu se vrátil na soutěžní pódium, přišel, zazpíval a zvítězil. U poroty byl opět jednoznačně postupující. Tradičně bezvadně se prolínající vokály, zajímavé zvukotvorné slabiky, jejich vytváření a vyhledávání je asi koníčkem Honzy Hučína.

NapsaliPavel Jarčevský, web Jen tak tak, 3x (2x M + 2x Ž)

zveřejněno 27.02.2010, vloženo 28.02.2010

Když se vracím, zpět, před prosklenými dveřmi a Víťou Novákem už řádí čtyřčlenná pražská skupinka Pětník. Je zajímavé, že všechny kapely dnešního večera mají stejné složení: 2x M + 2x Ž. Pětník je na tom ovšem velmi dobře, protože disponuje pouze čtyřmi jednoznačně nejkrásnějšími a také nejdražšími hudebními nástroji, totiž lidskými hlasy. Vokalisté Manča, Honza, Kuba a Jana je ovládají tak znamenité, že před nimi v duchu smekám. Jejich písničky jsou čistě zazpívané, nápaditě aranžované a navíc přednesené s dokonalým citem pro situaci a prostředí. Jako by na téhle chodbě, kde si vylámali zuby už mnozí dobří hudebníci, zpívali každý den. A ještě něco: zdá se mi, že, čím je skladba obtížnější, tím je pro tuto čtveřici větší výzvou. Nejvíc mne oslovuje písnička Kladno (Jojo band), ale zejména V záplavě listí - Autumn Leaves (Joseph Kosma/ Jaques Prevért - Johny Mercer- Jaroslav Síbrt).

NapsaliLukáš Vořech Pokorný, Folktime, Klubový večer na Toulcáku s Pětníkem...

zveřejněno 02.12.2005, vloženo 07.12.2005

Na folkové scéně se pohybují od roku 1999 a na svém kontě už mají oficiální placatý debut s názvem V botách snů (Good Day Records 2004). Pětník jasně dává najevo, že velká a zvukově pestrá, jak já rád říkám - barevná - , hudba se dá dělat i za naprosté nepřítomnosti běžných hudebních nástrojů. Stačí jen dobře zacházet s hlasivkami a dutinou ústní. Ona barevnost se u Pětníku skládá z mnoha maličkostí. V prvé řadě jsou to perfektně sezpívané a promyšlené vícehlasy, v řadě další pak vokály, jimiž tvoří sóla. Za nejvýraznější část jejich tvorby musím považovat písně s lehkou nadsázkou. Dentist's jive byla tak sugestivní, že mne rozbolely zuby. Možná máte pocit, že se pokouším o metaforické připodobnění svých pocitů z této písně, ale já si doopravdy vzpomněl, že se nachýlil čas k pravidelné zubní kontrole. Představena byla i novinka Starcův nářek, kterou svým textem obohatil sám hostitel Jakub Moravec. Byť to v první chvíli vypadalo na smutný žalm, emotivní projev Pětníku svedl diváky spíše k úsměvům. Dalším příjemným hudebním zážitkem pro mne byla píseň Kingston Town, který v trochu jiné textové úpravě známe od Rangers. Pětník se pohybuje na pomezí folku, spirituálů, jazzu, blues, country a dokonce i rocku. Na jaře jsem si je šel poslechnout a tam poznal, že vzpomněli i na Beatles a jejich Help. To dnes k mé nelibosti nezpívali, ale na Paula McCartneyho také došlo. Sice v samotném závěru ale přec zněla skladba Až mi bude šedesát. Publikum pětici pěvců několikrát vytleskalo zpět, a tak nechyběla ani úřednická No tak jo nebo klasická country Kousavá deka, díky které mi opět ukázali, že humor se dá v hudbě dělat skromně a bez nuceného "teatralismu" tolik ukazovaného v televizních estrádách.

NapsaliMilan Tesař, Radio Proglas, Telegrafické ohlédnutí za festiválkem

zveřejněno 18.09.2005, vloženo 20.09.2005

Diváci pozitivně reagovali na všechny účinkující, avšak zřejmě největší aplaus vyvolaly skupiny Bétel a Poloband, z nahrávek přítomných muzikantů byla největší poptávka po novém CD Jiřího Smrže a také po albu Žofie Kabelkové. Velmi se líbil také vokální Pětník (...)

NapsaliVeronika Hanzalová, Noviny Prahy 2, Pravé letní počasí doprovázelo hudební s

zveřejněno 30.07.2005, vloženo 08.09.2005

Třetí a poslední přerušení programu bylo spíše milé než katastrofické. Vokální skupina Pětník již stála připravena na pódiu, když se ozval slabý dětský pláč. Jedna ze zpěvaček skupiny rychle odběhla. Diváci ani já jsme chvíli nevěděli, co se děje, až pan kapelník ohlásil pětiminutovou přestávku na kojení. Vystoupení Pětníku mělo nakonec u diváků velký úspěch, z obecenstva se ozývalo pochvalné volání: "Kam se na vás hrabe superstar!"

NapsaliTomáš Hrubý, Folktime, Telegraficky až po Zahradu

zveřejněno 04.07.2005, vloženo 07.07.2005

Z kapel se mi kromě vítězného Pětníku (deklaroval jsem svůj možný konflikt zájmů, ale kolegové porotci mávali rukama a ani po mně nechtěli, abych opustil při hlasování sál. Koneckonců jsme žádný sál neměli.) líbilo nejvíc Hluboké nedorozumění, MY3.avi a Juwell Folk. První dvě kapely byly velkými favority i pro mé kolegy, zejména Hluboké nedorozumění, které podle mého názoru zahrálo v životní formě. Divákům se podle počtu přídavků nejvíc líbil Pětník, Juwell Folk a Bob a Bobci.

NapsaliKlokan, stránky Hluboké nedorozumění, Objevování nových krajů

zveřejněno 28.06.2005, vloženo 07.07.2005

Z prvních kapel nejvíce zaujal Pětník, i když jsem se nemohl ubránit dojmu, že svoje recese do písní hrnou až trochu moc a špetka většího nadhledu by neškodila.

NapsaliJarmila Balková, stránky města Mníšek pod Brdy, Svátek hudby 2005 se vydařil

zveřejněno 28.06.2005, vloženo 28.06.2005

Na stinné terase Domova důchodců na Skaleckém náměstí se uskutečnil letošní, v pořadí již devátý Svátek hudby v Mníšku pod Brdy. V souladu s hlavní myšlenkou této celoevropské hudební akce přijeli seniorům i zájemcům z řad veřejnosti zdarma zpříjemnit první letní den tři mladí muži a dvě ženy - skupina PĚTNÍK z Prahy. Představili se posluchačům ukázkami ze svého pestrého repertoáru, který zahrnuje swingové a jazzové písně, gospely, písničky k ohni i vlastní skladby. Zpívali je bez doprovodu hudebních nástrojů. Jejich vystoupení bylo svěží, radostné, příjemné - zkrátka to pravé pro horké letní odpoledne Posluchači je odměnili upřímným potleskem. A tak ještě jednou děkujeme - a těšíme se někdy na shledanou!

NapsaliJana Džexna Tippmannová, Folktime, Trampská Porta 2005: česko-slov. finále

zveřejněno 17.06.2005, vloženo 17.06.2005

Na úvod svého povídání o česko - slovenském finále Trampské Porty konstatuji, že jsem sledovala nejkvalitněji zastoupenou soutěž za poslední tři roky. Z dvanácti finalistů by podle mne na mohlo na Portu dosáhnout šest kapel: Strašlivá podívaná, Pětník, Toman a lesní panna, Bob a Bobci, Divozel a My3.AVI. (...) Obdobně Pětník, který na Portu přijel vyzbrojen pouze svými hlasy. Acapellovému sdružení tentokrát vyšlo vystoupení stoprocentně, naplno vyzněly všechny zvukomalebné nápady, všichni působili uvolněně, suverénně, v sólech si své party užívali. Dan Pikálek v Mládkově Kousavé dece byl tak přesvědčivý, že byste tu deku od něj hned koupili. "Acapella" má možná mezi nástrojově obsazenými skupinami trochu nevýhodu. Nicméně, i když odjeli i na počtvrté s prázdnou, zanechali velmi dobrý dojem.

NapsaliJana Džexna Tippmannová, Folktime, Dvakrát ve Mlejně na pražských Portách

zveřejněno 04.05.2005, vloženo 04.05.2005

Postup na TP oprávněně obhájil Pětník třemi acapellovkami a získal si i sympatie v hlasování diváků. Skupina interpretačně osvěžující, všichni členové, opět s Mančou Sršňovou, po vzoru kapelníka Honzy Hučína dynamičtí v projevu, uvolnění, užívali si to. Zvukomalebné podkresy "tondačenda" v písni Na titulní stránce (Džexna myslí Buď můj déšť, pozn. Pětník) s Lenkou Horákovou, či "houbahouba" v Mládkově Kousavé dece s Danem Pikálkem, jsou hravé vtipné nápady, pro Pětník charakteristické. Doporučuji shlédnout jejich samostatný koncert.

NapsaliMiloš Keller, Ifolk.cz, Pražské portování

zveřejněno 14.03.2005, vloženo 14.03.2005

Vystoupení a výběr písní tentokrát mimořádně sedly i Pětníku, a to navzdory tomu, že jednu písničku museli začínat znova pro výpadek textu.

NapsaliTomáš Doug Machalík, IFolk, Co přinesl rok 2004

zveřejněno 01.03.2005, vloženo 02.03.2005

Docela vynalézavé aranže hlasů a výběr písní; mnohdy však vícehlas zní prostě jako více hlasů pohromadě a chybí jakési "opravdové" souznění - možná by to chtělo aspoň jeden výrazný mužský hlas.

NapsaliMilan Tesař, Radio Proglas, Pětník zpívá v botách snů

zveřejněno 16.01.2005, vloženo 26.01.2005

Pokud čtete mé recenze pravidelně, víte, že mám rád pestře zaranžované písně. Ne orchestry s lesem smyčců, ale co nejzajímavější kombinace nástrojů strunných, dechových, perkusních i dalších. Rád si vychutnám kombinaci plného (a přirozeného) lidského hlasu třeba s klarinetem, houslemi, kytarou nebo klavírem. Pětník nic takového nenabízí. Pětník, to je pět hlasů bez doprovodu jakéhokoli nástroje. Možná byste tedy čekali, že mě nudí &#8211; zvlášť když znám spoustu zahraničních čistě acapellových skupin (vysíláme o nich v rádiu dokonce jednou za čtrnáct dní pořad). Jenže Honza Hučín, kapelník Pětníku, je autor pěkných (a často vtipných) písniček. To vím už od doby jeho někdejší kapely Pramínek, jejíž album stále rád poslouchám. A ani debut Pětníku rozhodně nudný není... (<a href="http://www.proglas.cz/index.php?id=232&amp;case=560&amp;text=1&quot; target="_blank">celý text recenze</a>)

NapsaliJiří moravský Brabec, Folk&Country 11/2004, Platný Pětník

zveřejněno 01.11.2004, vloženo 18.11.2004

Po pěti letech existence, slušných úspěších a ve velmi dobré formě vešel Pětník do studia k Jiřímu Maškovi a natočil své první album, kde kromě zpěvu zazní jen korpofony, aneb zvuky vyluzované na lidské tělo. Na tři čtvrti hodiny se vešlo včetně bonusového Help! od Beatles celkem čtrnáct skladeb, od tradicionálů a vlastní tvorby až po Miki Ryvolu a Jana Nedvěda. Drobnou výtku mám k tomu, že u přetextovaných tradicionálů jsem se na albu nedopídil původních názvů. Docela by totiž stálo za to srovnat materiál, z něhož vycházeli, s tím, jak s písní naložili. Vše je v tradičním pětníkovském pětihlasém podání, kde se postupně v průběhu desky všichni blýsknou v sólech a navzájem podpoří v někdy originálním předivu hlasů. Celé to je podpořeno nejen muzikálností, ale i typicky Hučínovským suchým humorem, který vede k pousmání, odlehčí někdy složité až patetické poselství (Noe), a působí dojmem, že to, co vokální kvintet předvádí, je vlastně jednoduchá hravost. (celý text recenze)

NapsaliIvan Hartman, Folk&Country, 10/2004, Komentář k Deskám na burze

zveřejněno 01.10.2004, vloženo 05.10.2004

Vokální kvinteto Pětník sice není složeno z černochů, ale "natírá se" černým krémem na boty. V botách snů se zpěvákům vykračuje poměrně lehce, ale víc než pravá americká muzika jim sedí třeba Kainarova píseň Bledej gentleman. Spirituál kvintet zatím zůstává nedostiženou metou, stejně jako Sestry Havelkovy, pokud jde o retro stylizaci.

NapsaliMichal Frank, FRENKY.SK, Pětník zpívá v botách snů

zveřejněno 20.09.2004, vloženo 22.09.2004

Keď sa povie vokálno-inštrumentálna skupina, nie je to nič iné než archaický výraz pre normánu kapelu. Na skupinu Pětník však toto označenie neplatí. Ide totiž o čisto vokálnu kapelu. Asi vás chytá hrôza pri predstave pustiť si celé cédečko s takouto hudbou. No nie je to také strašné. Pětník zpívá v botách snů je 44-minútový album, na ktorom neznie ani sekundu iný nástroj než ľudský hlas. A dá sa to prežiť. Nielen to, hudba z tohto nosiča je vcelku príjemná, nevtieravá. Poteší hlavne priaznivcov folku, prípadne gospelu či podobnej "soft music". Pětník musia ma radi aj organizátori koncertov a festivalov, požiadavky na aparatúru u tejto kapely prehnané nebudú... (celý článek na http://www.frenky.sk/clanok.php?clanok_id=283)

NapsaliTriffid, Musiczone, Pětník - V botách snů

zveřejněno 30.07.2004, vloženo 30.07.2004

Soprán, alt, dva tenory a bas, to je složení Pětníku. S tínhle spektrem talentovaných hlasů se kapelník a druhý tenor v jedné osobě Honza Hučín pouští nejen do všech žánrů, v nichž si to bez nástrojů lze představit, ale i tam, kde by se to na první pohled nezdálo. Nenajdeme tady jenom očekávané gospely a blues, ale přijdou i čisté trempírny, lidovky, swing, ba i, jak se píše v bookletu "staropražské tango". A je třeba přiznat jedno, ve všech těchto žánrech zní Pětník jako ryba ve vodě. Tím nemyslím, že němě, ale jako doma. Už od prvních vteřin se mi několikrát stalo, že jsem se jenom zaposlouchal do tónů a kochal se, jak jim to dohromady hezky ladí. Pětihlasá aranžmá jsou velmi dobře promyšlená a i v sólových výstupech znějí všichni Pětníci jistě a odhodlaně (kdybych měl zvlášť vypíchnout jeden hlas, byl by to soprán Lenky Horákové, která ve svém sólu v "Se mnou kráčej" s přehledem vyvrací tvrzení, že běloši pořádný gospel nikdy neodzpívají). A pokud by snad někdo vznesl pochyby, můžu říct, že naživo to Pětníku ladí úplně stejně báječně. Už jsem psal, že deska "V botách snů" je pozoruhodná svou rozmanitostí, takže obavy, že se všechno časem rozmělní do pětihlasé nudné kaše, jsou tady docela neopodstatněné. Najdete tu vedle sebe věci, nad kterými se vznáší prvorepubliková swingová elegance ("Bye bye blues") i naprosto neelegantní pohoda ("No tak jo"). Vedle čistého gospelu ("V botách snů") a zvlášť povedeného těžkého blues s výraznou jazzovou příchutí (Kainarovo "Blues železničního mostu" nebo výborné "Blues o kolejích") je tu countryová klasika, Ryvola ("Poslední míle") a Nedvěd ("Noe"). Vlastní tvorba Honzy Hučína ("Stmívání" a "Buď můj déšť") je pak šitá Pětníku na míru a sedí mu bezvadně. Co ovšem podle mě sedí úplně nejlépe, jsou tři věci, které se vymykají nejvíc. Kainarův "Bledej gentleman", výborně tažený dopředu altem Mančy Sršňové, jako jedno z nejpůsobivějších tang, jaká jsem kdy slyšel, a nepřehlédnutelně dynamické bonusy - lidová pecka "Bodaj by vás" a perfektně propracované Beatlesovské "Help!" s rozsáhlým beatboxem prvního tenora Jakuba Rennera v podkresu. U těchhle tří písniček už jsem se kochal zároveň tím, jak to ladí a jak to šlape. Teď by byl ten správný čas na hromadění výtek, potíž je ale v tom, že jich mnoho nebude. Vlastně jedna jediná. Zmlsaný těmi výraznějšími skladbami bych některé písničky vypustil, některé věci byly mému hudebnímu vkusu prostě blíž než jiné (ale i Nedvěd v Pětníkovském balení zní mým uším podstatně lépe, než Nedvěd v kožichu Nedvěda). Jenže když odhlédneme od tohoto čistě subjektivního hlediska, jedna věc se říct musí. Žánr nežánr, "V botách snů" je v první řadě perfektně odzpívaná deska a to jí nikdo nevezme. Plnou sedmičku nedávám vlastně jenom proto, aby Pětníci neusnuli na vavřínech. Kdyby se do mé krevní skupiny trefili jen o trochu častěji, už bych to asi neokecal.

NapsaliMiloš Keller, Portýr, Boty plné snů a not

zveřejněno 15.07.2004, vloženo 26.07.2004

Vokálních skupin není mnoho, ty co jsou, vycházejí zejména z jazzu či spirituálů - jedním slovem z černošských kořenů, Pětník představuje tu méně akademickou, více folkovou cestu. Nicméně jazzová inspirace ve výběru písní je, ale Pětník dalšími písničkami desku posouvá nejen k dalším žánrům (proto se úspěšně prezentuje i např. na trampské Portě) ale vydává se i na cestu ne právě vyšlapanou - a po té se kráčí ne zrovna lehce, jistě a občas se i zaškobrtne. V případě nejnovějšího CD Pětníku V botách snů jsou to ale zaškobrtnutí plynoucí ze zvolené cesty, ne z nešikovné chůze. Nejprve pár tipů - možná neposlouchat písně v pořadí jak jsou natočeny, ale vybírat: všechny pochybnosti, pokud nějaké vzniknou už před poslechem nebo v průběhu poslechu desky, vymaže trochu paradoxně závěrečný bonusový Help - ten měl desku otevírat, a ne blues na rozloučenou (Bye bye blues). Za "hlavní proud" pětníkovského repertoáru je nejlepším zástupcem No tak jo, hned za ním jsou Schody, ale ostatně, celá spirituálová oblast je OK Bohužel i na ty pochybnosti dojde: úplně strašlivě spadne řemen v pomalých skladbách - Kainar, Frei (Blues žel. mostu,Blues o kolejích) zůstali velikou výzvou, Nedvěd a Ryvola (Poslední míle, Noe) se podrobili ochotněji - ale stále se nedaří pomalé skladby dostatečně oživit, jsou prázdné a opakováním nudí. Ukazuje se, že pomalá skladba a capella potřebuje 10x víc nápadů, než kolik jich stačí na rychlou. Ale třeba v Blues o kolejích pomohla ozvěna alespoň oživit začátek Lze ocenit že backgroundové slabiky nejsou jen náhodně vybraný shluk zvukomalebných hlásek, ale že se snaží dokumentovat téma písně (schody, déšť, kráčení, bicí v Help,vodu v O potopě a podobně) - je úžasné, co lze vyloudit "na hubu" a jaké nápady musí aranžér mít. Dobře se pracuje i s rozložením jednotlivých hlasů po šíři stereofonního spektra, jednotlivé hlasy jsou přesně definovány i co se týče barvy (nejen z hlediska rozsahu) a tak se posluchač v nahrávce velmi dobře orientuje. Chtělo by to, aby to nebyla na dlouho první a poslední deska Pětníku, ale vydat do roka další - a na ní si troufnout zase na ty pomalé s vědomím toho, jak dopadly zde - tedy využít pro ně desetinásobek fíglů ze skladeb rychlých. V každém případě je to neobvyklá deska na naší scéně a stojí za to ji mít, třeba i jako zdroj nápadů i pro skupiny, které ještě používají berličky hudebních nástrojů.

NapsaliLuboš Fryml, Portýr, Kolínský ostrov 2004

zveřejněno 15.07.2004, vloženo 26.07.2004

Pražská skupina Pětník zaujala perfektním vícehlasým vokálním zpracováním spirituálů a gospelů, které odzpívala naprosto bez hudebních nástrojů.

NapsaliPetr Vizina, Lidové noviny, Pražský vokální kvintet Pětník vydává...

zveřejněno 20.07.2004, vloženo 22.07.2004

Pětník se svým repertoárem a hlavně poetikou řadí k domácí folkové scéně, stylově však toto přece jen úzké vymezení překračuje názvuky jazzových harmonií, burianovského voicebandu či staropražského kabaretu. Člen kapely Jan Hučín opatřil texty bluesové a gospelové tradicionály, dalším repertoárem jsou na albu V botách snů písně Josefa Kainara, Mikiho Ryvoly a tří Janů - Nedvěda, Freie a Skácela. Album uzavírá beatlesovská Help!, v bookletu je navíc uveden internetový odkaz, kde je ke stažení bonus v podobě lidové písně Bodaj by nás. Pokud je Pětník něčím výjimečný, jsou to zdařilé adaptace gospelových témat. S lehkostí se dokázal vyhnout nástrahám, jež tuzemským gospelovým souborům hrozí - na jedné straně chladnému akademismu, který dělá ze zbožných písní bezkrevná nedochůdčata, na druhé straně pak hlasové ekvilibristice, která se pro svou "černošskou" manýru stává nechtěnou parodií žánru. Pět příjemných hlasů v nápaditých aranžích, okořeněných jemným humorem textů, je jedním z tipů domácího hudebního léta.

 

KONCERTY
více...
ZPRÁVY
16.07.Návrat do Hradce
16.07.Chystáme migraci na Bandzone
01.07.V Třeboni hlasy ode všech přítomných
19.06.V příští sezóně na Notování
03.06.Virtuální šroubovák do ruky
01.06.Na startu léta
více...
Standa Ája Jana HonzaH 
Zprávy
Zprávy
Kniha návštěv
Kniha
Koncerty
Koncerty
Písničky
Písničky
Fotky
Fotky